Věra Ferbasová

„Komik v sukních“ Věra Ferbasová se narodila 21. září 1913 v Sukoradech do rodiny středoškolského profesora v Jičíně. Ve 20. letech se mladá Věrka přestěhovala s rodiči do Plzně. Kvůli menším problémům s kázní přešla v kvartě z gymnázia na obchodní akademii, tu nakonec zdárně absolvovala a odešla do Prahy. Stala se sekretářkou v oblíbeném Divadle Vlasty Buriana. Až do teď neprojevovala umělecké ambice a o umění ani neměla vážnější zájem. Stala se však věc, která úřednici Ferbasové obrátila život o sto osmdesát stupňů. V divadle rychle zaskočila za onemocnělou herečku a tento malý divadelní záskok odstartovat její zářivou filmovou kariéru, kdy v českém filmu nahradila Anny Ondrákovou v úlohách temperamentních klaunů, neposedných žabců a nezbedných dcerušek. U diváků si získala popularitu svou bezprostředností, smyslem pro humor, rozvernost a rovněž zálibu v převlecích, jež zdokonalovala pod režijním vedením Vladimíra Slavínského. Poprvé se na filmovém plátně zjevila jako účastnice večírku v Kantůrkově filmu V TOM DOMEČKU POD EMAUZY (1933). Zpočátku získala pouhé epizodní úlohy, z kterých se zakrátko staly titulní role a scenáristé psali postavy již předem pro ní. Taková byla například její Věra Hanáková vydávající se za malou holčičku ve Slavínského komedii ULIČNICE (1936), Věra Bártová ve TŘECH MUŽÍCH VE SNĚHU (1936), studentka Marta v Innemannově SEXTÁNCE (1936), dcera hajného Štětivce (Jára Kohout) Hanči v komedii NA TY LOUCE ZELENÝ (1936) Karla Lamače, švadlenka Tonka ve ŠVADLENCE (1936), Míla Janotová v komedii FALEŠNÁ KOČIČKA (1937), Anči Bártová v VDOVIČCE SPADLÉ S NEBE (1937), Zdenka Štěpánová v DĚVČÁTKU Z VENKOVA (1937), dvojrole Vandy Karhanové a cizinky Ruth Barretové ve VANDINÝCH TRAMPOTÁCH (1938) Miroslava Cikána, Slávka v Lamačově komedii SLÁVKO, NEDEJ SE! (1938), stále se převlékající Zdeňka ve snímku POZOR, STRAŠÍ! (1938) Karla Lamače, za desítky převleků se skrývající Boženka Smolíková jako SLEČNA MATINKA (1938), Andula Mráčková v Cikánově komedii ANDULA VYHRÁLA (1938), Věra v Landově PANENCE (1938), malý Venoušek ve Šléglově VENOUŠEK A STÁZIČKA (1939), švadlenka Tonička v DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI (1939), Klára v Čápově PANNĚ (1940) či Dagmar v Cikánově PROVDÁM SVOU ŽENU (1941). Po provdání s architektem Josefem Pálkou zanechala herecké činnosti. Kariéru ukončila také kvůli faktu, že nechtěla vystupovat v německých snímcích. S diváky se za protektorátu rozloučila úlohou Konstantiny Putičkové v komedii ZLATÉ DNO (1942) Vlasty Buriana v další režii Vladimíra Slavínského. Po válce se její typ díky nástupu komunistů nemohl na filmovém plátně uplatnit. Až po patnácti letech se vrátila do filmových ateliérů v epizodních úlohách starších žen. Po desítkách let se vrátila i na divadelní prkna Činoherního klubu jako slečna Mossierová ve hře Seana O‘Caseyho „Pension pro svobodné pány“ (1965) v režii Jiřího Krejčíka a ve stejnojmenné televizní (1965) a filmové (1967) verzi. Naposledy se před návštěvníky kin zjevila v krásné úloze všetečné tetičky v Lipského komedii JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (1974). Občas spolupracovala také s rozhlasem a s televizí . I ve vysokém věku udivovala svou čilostí a nehasnoucíma šibalskýma očima. Stále krásná (i když svým životem těžce zkoušená) Věra Ferbasová zemřela 4. srpna 1976 v Praze ve věku nedožitých šedesáti tří let.